Během víkendu 12.-14. března žila celá Evropa základními koly všech tří úrovní evropských pohárů v basketbalu vozíčkářů. Do kolotoče zápasů se zapojil jediný český tým Hobit Brno a pět českých hráčů ve službách týmů ze zahraničí. Šestý Čech, tedy Petr Tuček, pouze vyhlížel svoje budoucí soupeře pro finále, což jako loňský vítěz s týmem Galatasaray Istanbul jistě může.

Velmi odlišné starosti měli hráči jediného českého týmu v evropském poháru, tedy Hobitu Brno, který se dlouhodobě těší podpoře společnosti Siemens Industrial Turbomaschinery. Základní kolo jsme už tradičně pořádali, tentokrát nově ve zbrusu nové sportovní hale univerzitního kampusu Masarykovy univerzity. Sice hrajeme nejnižší pohárovou úroveň, ale týmů, rozuměj profesionálních týmů, které se rozhodly vstoupit do pohárové evropy, stále přibývá. A jsou to týmy velmi kvalitní, hrající kvalitní ligové sotěže od Španělska až po Turecko. Našimi soupeři byla mužstva Beit Halochem Haifa z Izraele, které téměř nepřetržitě sledovala ochranka, ale také česká policie připravená pomáhat a chránit. Dále anglický tým Wolverhampton Rhinos, holandský BC Verkerk vedený dlouholetým reprezentantem a trenérem holandského národního mužstva Van den Lindenem a rakouský RSV Basket Salzburg. Přičemž Rakušané se představili mimo soutěž, protože na poslední chvíli zaskakovali za řecký tým, který z finančních důvodů svoji účast odřekl.

Přestože jsme si přáli být na pohárové kolo připraveni co nejlépe, smůla nám šlapala na paty. Nepodařilo se nám včas vyřešit spornou klasifikaci našeho podkošového hráče Pavla Minaříka, takže nemohl do bojů zasáhnout. Několik hráčů bylo nuceno ze zdravotních důvodů opouštět soustředění víkend před pohárem a týden na vyléčení nebyl dost dlouhý. Už druhý zápas pro zranění nedokončil náš druhý podkošový hráč Roman Belanský. Nastupovali jsme tedy po většinu času s takzvaně malou sestavou a snažili se o rychlou hru a vytaženou obranu. Tento způsob hry nám rozhodně není vlastní, nemáme ho zažitý a nemáme dost správných typů hráčů, abychom mohli uspět. Naši protivníci nastupovali se třemi dlouhými hráči a tvrdě vládli pod oběma koši. Ukazovaly se také naše nedostatky v herních činnostech, ztráceli jsme velké množství míčů díky nepřesným přihrávkám a stříleli jsme s nízkou úspěšností často z velmi těžkých pozic. Nedokázali jsme vyhrát v žádnem z našich pohárových utkání a prohrávali jsme výrazným rozdílem.